Žirafka na cestách

Poslední den toulání se po Jižním Tyrolsku je tu, my vstáváme, jdeme se pořádně nafutrovat na snídani a potom vyrážíme do terénu. Jdeme na autobus a za 1,50 Eur vyjíždíme nad Merano do vesničky Tyrol. Po cestě, právě v tom největším stoupáku nás ale zastavuje policie a my musíme dát přednost krojovanému průvodu, který právě jde do kostela – je neděle, všude visí prapory, místní chodí v tradičním oblečení, tedy jako všude ženy v dirndlu a muži v kožených kalhotách. Na konečnou zastávku jsme nakonec dorazili a hned se tu snažili zorientovat – samozřejmě zde nechyběla velká mapa a dokonce malé mapky, které si bylo možné vzít zdarma s sebou – to je aspoň servis!

Vyrazili jsme cestou mírně vzhůru přes náměstíčko, okolo kostela – ono se ani nebylo vlastně kde ztratit, stejnou cestou šlo plno dalších turistů. Za chvíli jsme už viděli na skále tak obdivovaný hrad Tirol. A proč je vůbec tato stavba tak důležitá? Ve 12. století totiž začal zemi pod svou vládu sjednocovat rod Vintschagauerů, který si říkal hrabata z Tirol a to právě podle názvu tohoto hradu. Ve 13. století si rod také vymohl rozsáhlá léna a tak oblast nabrala velkých rozměrů a jméno jí vlastně zůstalo dodnes. Samozřejmě majitelé oblasti se ještě po staletích prostřídali – Habsburkové, Bavorské království, Italské království, Rakousko-Uhersko a nakonec od roku 1919 patří pod Itálii. Přesto všechno tu 69,15 % obyvatel mluví německy. A tak jsme vešli, za rozumných studentských 2,5 Eura objevit, co hrad ve svých útrobách skrývá. Kromě nádherně upraveného nádvoří, krásných výhledů a hlídače zlatého retrívra tu byla dočasná výstava obrazů tyrolských malířů, stálá výstava o historii a životě v této oblasti včetně dochovaných útržků oblečení, bot, v hlavní 5,25m vysoké věži je muzeum historie Jižního Tyrolska – od počátků až po dnešní dny, opravdu velmi zajímavé a poutavé čtení (bohužel jen v němčině a italštině), mnoho obrázků a dochovaných věcí. Úplně asi největší historickou památkou jsou dochované portály – Velký palácový portál a Kapličkový portál. Oba portály jsou odhadem datovány na rok 1138. Oba zobrazují mytologická zvířata, osoby oblečené dle tehdejší módy, Kapličkový portál navíc zobrazuje biblické příběhy. I samotná kaple je nádherná, opět se zde dochovaly krásné fresky a oltář. Prohlídka také ještě zavedla do krypty – zde jsou opravdu už jen pozůstatky datované kolem roku 1100. No opravdu tu toho je hodně a hodně – Rytířský sál, Malý sál, atd. My tu strávili více než dvě hodiny a opravdu si prohlídku užili. Po malé svačince u hradu s výhledem na hory, které konečně svolily a poodhalily svoji tvář a rozdělení se o svačinu se psím hlídačem, jsme se vydali „ofotit“ hrad ještě z druhé strany, odkud byl velmi fotogenický a pak už pomalu cestičkou dolů, zpět do Merana. Cesta vede pod lanovkou a vyúsťuje v Meranu nad kostelem – je to opravdu velmi nenápadná úzká cestička, nevím jestli bych ji trefila při cestě nahoru. A tak jsme se ještě prošli a načerpali atmosféru lázní, hodinku pospali v parku na trávě, podotýkám na krásné, nezabobkované, zelené, měkoučké, voňavé trávě a pak už nabrali směr nádraží. Tento den bylo v Meranu opět zataženo, horko, spíš až dusno, takže jsme se už moc těšili až se někde trošku zchladíme. Po 40min. jízdy vlakem jsme se opravdu osvěžili v Bolzanu, hodinu jsme čekali na vlak zpět do Kufsteinu – začalo poprchávat (to opravdu ve správnou chvíli, končí výlet, může pršet), Radim krmil holuby (asi trénuje na stáří, haha) a já lehce poklimbávala. Vlak přijel se zpožděním, nevím kde se vzalo na nádraží tolik lidí, ale zpět do Rakouska – hlavně do Innsbrucku a Německa byly vagóny zcela obsazeny. My měli naštěstí místenky, takže jsme slušně vyhodili cestující, kteří si hověli na našich místech a frčeli domů.

A moje dojmy z celého výletu? Jižní Tyrolsko je nádherná oblast, kde si každý najde své. Rozhodně tu nikdo nemůže čekat monotónní dovolenou. Jeden den se dá chodit po horách, druhý den zůstat ve městě, třetí den jít objevovat hrady a zámky, pak se to dá obměnit za koupání nebo popíjení vínečka někde na příjemném místě. Prostě každý si tu najde své a já doufám, že jsem tu nebyla naposledy a objevím to tu ještě někdy a ještě důkladněji. Takže všem, co přemýšlejí kam vyrazit a nezabývat se jen jednou činností doporučuji Jižní Tyrolsko neboli Süd Tirol neboli Alto Adige.