Žirafka na cestách

Druhý den jsem stanovila čas srazu a odchodu na snídani v 8:00. Moc jsem se nevyspala, moje spolunocležnice (Rakušanky) sice ani nerušily, ani nechrápaly, ale z venku šel takový hluk – od hlavní silnice a z nádraží, že se opravdu moc příjemně nespalo. A tak jsme se na snídani pořádně nadlábli a vyrazili vstříc poznávání města a jeho okolí.


Vyrazili jsme docela brzy, obchůdky se teprve otevíraly, tedy přesněji prodavači ještě rychle umývali podlahu a leštili výlohy, aby vše bylo tip ťop. My ale hned pěkně po ránu zavítali do kostela, potom na Ovocný trh a pak tak různě uličkami tam a zpět, až jsme se ocitli u Archeologického muzea, kde právě otevírali. Šli jsme se podívat na Ötziho, no přece to bych si nemohla nechat ujít! Paní, která nás hned na schodišti odchytila, nám dala do ruky informační letáček, vysvětlila, kam si dát batohy a co si nebrat do expozice a kde jsou pokladny. Vše jsme podle její rady udělali, jen ten foťák jsem si vzala s sebou, protože bych opravdu nerada o něj přišla.

V prvním patře expozice návštěvníky seznamuje vůbec s Alpami jako celkem – z jakých hornin jsou tvořeny, jak se tam asi v pradávných dobách žilo apod. Druhé patro je celé věnováno Ötzimu – jak jej našli, jak jsem vydolovali z ledu, jak jej zkoumali (zjistili opravdu vše, co nosil, co dělal, co jedl,...), no a také zjistili jak pravděpodobně zemřel. Sám Ötzi je vystaven v „mražáku“, do kterého se můžete podívat malým okýnkem. No, tak jsem koukla, celého krasavce si prohlédla a zase šla. Vše je ale opravdu zajímavé, popisky jsou ve 3 jazycích, takže není problém se něco dozvědět. Třetí patro je věnováno době bronzové – takže vše bylo věnováno výrobě věcí z bronzu a vše bylo prokládáno nálezy různých hliněných hrnců, kovových spon, ozdob atd. Do čtvrtého patra jsme se bohužel nedostali, probíhala zde rekonstrukce – ale na vstupném se to nijak neprojevilo. Takže jsme sešli dolů, u Ötziho mražáku se mezitím udělala pěkná řada, minimálně na 10 min. čekání. Tak jsme si řekli, dobře že jsme přiklusali hned na otevíračku, kdo by tam jinak v té řadě stál. U záchodů jsme pak dokonce potkali Čechy – vyřvávali tam po sobě na celé kolo, takže jsme byli opravdu rádi, že máme prohlídku za sebou a jdeme pryč.

Přes náměstí, kde se rozjížděl druhý den Špekfestu jsme šli najít autobusové nádraží a autobus do Klobenstein. Autobusové nádraží je kousek od vlakového, malé, čisté, jen nepřehledné v hledání spojů. Obrazovky sice ukazují co kdy kam jede, ale ne ze kterého stanoviště. Šli jsme to tedy zjistit u prodejce jízdenek a zároveň zjistili, kolik jízdenka stojí. Paní nám řekla, že jedna cesta vyjde na 4,65 Eur, já na internetu a nakonec našla a nakonec i v buse jsme platili 2,50 Eur. Tak tomu nerozumím, proč nám paní řekla tak rozdílnou částku. Co nás ale ještě zaujalo, tak že nádražní hodiny šly o 2 minuty napřed, to asi aby nejezdili Italové pozdě. Bus vyjel dle našeho času přesně a my začali stoupat silnicí mezi vinohrady nad Bolzano. Radima se jímala hrůza z výšky, nejvíce v zatáčce, kde by stačil kousek a mohli bychom se kutálet do údolí.

Do Klobenstein jsme přijeli za 40 min. Hned u zastávky je rozcestník, který nás vedl na cestu k zemním pyramidám. Zde, v Tyrolských Alpách jsou považovány za jedny nejvýznamnější, jinak se ale vyskytují i u nás a vlastně po celé Evropě. No a jak vznikají? Erozí měkkých hornin, které chrání balvany či odolnější horniny v nadloží. Takže jsme si je nafotili a pak se vydali velmi příjemnou panoramatickou cestou do Oberbozen. Výhledy po cestě byly opravdu úchvatné, jen k úplné dokonalosti chybělo, aby mraky nad Rosengarten se ještě o trochu více zvedly nebo úplně nejlépe se rozplynuly. Ale i tak jsem byla ráda, že něco vidět bylo, ráno jsem měla pocit, že půjdeme akorát někde v mraku či oparu. Do cíle jsme dorazili pohodlně asi za hodinku a asi za 45 min. nám jel bus zpět do Bolzana. Další nesrovnalost, která mě zarazila, jeli jsme sice z jiného městečka, ale bylo vzdáleno stejně od Bolzana jako Klobenstein, jsme platili za bus už 3 Eura. Že by příplatek za opotřebování brzdových destiček nebo připojištění kvůli sjezdu z kopce? Těžko říct, každopádně řidič jel serpentinami jako blázen, a ještě k tomu blázni italští řidiči se v zatáčkách předjížděli, no byl to zážitek Za tento den jsme byli docela pěkně unavení, takže už se ani druhé kolo Špekfestu nekonalo, zato jsme se pěkně prošli při hledání nějaké dobré pizerie. Nakonec jsme ji našli v centru, pizza sice byla dobrá, ale jako všude, naúčtovali si ještě 1 Euro za obsluhu, takže jsem tam nechala docela dost peněz. Ale tak co, nechodím na dobrou pizzu denně, tak si dopřeji aspoň tady. No a pak jsme šli raději do hajan.