Žirafka na cestách

Náš poznávací maratón pokračuje. Na tento den jsem se přece jen o něco lépe vyspala, zato Radim vypadal opravdu velmi zničeně – jeho spolunocležníci prý v noci velmi rušili a ráno se jeden dlouho sprchoval a u toho si zpíval.

Po snídani jsme vyrazili na hrad Runkelstein/Roncolo, který je vzdálen asi 45 min. chůze od centra. Cesta vedla okolo řeky, takže jsme se neměli kde a jak ztratit. Tento hrad byl postaven v roce 1237 bratry Friedrichem a Beralem z Wangen, ale již v roce 1274 byl zničen při obléhání Meinhardem II. z Tirol. V roce 1380 byl hrad přestavěn a z této doby pocházejí i fresky od neznámého autora. To je vlastně i to jediné, co je na hradě k vidění. Fresky jsou zrestaurované, takže krásně „svítí“ barvami. Většinou zobrazují život ve 14. století, triády nebo jsou zde v obrazech vyjádřeny různé legendy. Popisky jsou ve 3 jazycích, takže opět není problém (při znalosti samozřejmě) si počíst. Jen ve srovnání cen vstupného zde a v jiných objektech, to tu zde (si myslím) trošku přehnali, chtějí za studenta 5,50 Eur...No beru to tak, že jsem alespoň přispěla na restaurování fresek :-) Z hradu jsme se vypravili cestou necestou, opět mezi vinicemi a s výhledy na Bolzano zpět do hostelu pro batoh. Bohužel bylo ten den zataženo a pošmourno, takže focení to opravdu nepřálo.

Po této krásné procházce jsme se vydali na nádraží a přesunuli se do lázeňského města Merano – 40 minut vlakem z Bolzana, cena 3,25 Eur. Cesta vlakem vede 35 km údolím, kde celou dobu napravo i nalevo je železnice až k úpatí hor lemována jabloňovými sady. To jsem opravdu v životě neviděla – jabka, jabka a zase jabka. Merano, přestože je obklopeno v těsné blízkosti horami, má spíše středomořské klima. A opravdu, vlhko a teplo tu bylo jako u moře, ale marně jsme ho hledali. Z nádraží jsme se vydali napřed k hostelu, jenže k našemu zklamání tu drží (teda jako všude v Itálii) siestu, takže jsme měli ještě hodinu čas na ubytování. Vydali jsme se tedy do centra – naštěstí bylo vzdáleno asi 10 min. pěšky, což se dalo. A zde jsme zjistili, že jsme opravdu v lázních – promenády, kavárny, cukrárny, restaurace, předváděčka nejlepšího oblečení...no tak to opravdu není můj styl. My sem totiž přijeli úplně za jiným cílem – navštívit zámek Trauttmansdorff a hrad Tirol. A čím se vlastně tyto lázně proslavily? Několikrát tu byla císařská rodina – císařovna Sisi zde pobývala se svou nemocnou dcerkou, které se tu opravdu začalo dařit lépe, a také zde sama císařovna truchlila po smrti svého syna Rudolfa – a to právě na zámku Trauttmansdorff.

Ubytovali jsme se a šli zpět do města, na zámek a jeho botanickou zahradu, která již několikrát byla vyhlášena nejkrásnější zahradou Itálie. Po 18h. je zde levnější vstupné, které platí jak do zahrady, tak do samotného zámku, kde je umístěno Turiseum – muzeum turistiky v Tyrolsku. Botanická zahrada byla opravdu nádherná – stále zde něco kvete, také tu mají plno zvířat, např. jsme mohli nahlédnout do proskleného včelího úlu nebo nakrmit malé králíčky. V zahradě se minimálně půl dne dá strávit, ale už byl večer a bohužel ani počasí nepřálo, přesunuli jsme se tedy do Turisea. Původně jsem od tohoto muzea moc neočekávala, nakonec jsem z něj byla velmi nadšená. První část byla věnovaná výstavě o palmách – opravdu velmi dopodrobna zde bylo vysvětleno co vše se z palem vyrábí, jak, kde rostou, k čemu všemu se používají plody...opravdu velmi povedené a zajímavé. Dál jsme pokračovali již do samotného muzea turistiky, které velmi využívá interaktivních prvků, moderních zobrazovacích možností, atd. Na výstavě jsem tak konečně zjistila, že existuje Homo Turistikus, jaký je rozdíl mezi německým a italským turistou a vůbec jak se dělala reklama na turistické destinace a jak to žilo v této oblasti v době, kdy my jsme byli pěkně schovaní za železnou oponou, kolik lidí se musí starat o chod hotelu, co je vše potřeba udělat k uspokojení hosta...no ale to přece už vím, sama jsem si to už několikrát na vlastní kůži vyzkoušela... No a aby té interaktivity nebylo málo, na konci prohlídky je umístěn počítač s web-kamerou, kde se každý může vyfotit a instalovat se do některé ze starých pohlednic a tu zaslat emailem svým známým. Tak jsme i učinili a šli zpět pěší pohodlnou procházkou do hostelu. Bylo toho tento den opět hodně, takže jsem padla za vlast opravdu velmi rychle.