Skoro jako na sportovním soustředění...
23. 3. 2008
Tak už máme jaro...teda alespoň v kalendáři. Tady je ale stále zima, teda stejně jako bylo v zimě. A tak jsem si v pondělí pořídila kolo - byl zrovna prodejní den na policejní stanici. Ano, ano, tady se ojetiny neprodávají v bazaru, ale na policii. To jsou ta kola, co se našla v řece (viz článek někdy z podzimu) nebo někde jinde pohozená...a tak to i vypadá. Přišli jsme tedy do garáže místní městské policie a mohli si vybrat snad ze stovky ojetin...jenže to bych nebyla já, abych neměla zase nějaký problém - většina jich byla na mě malá a když už, tak vhodná akorát do šrotu. Nakonec jsem za pomoci taty vybrala, tata u toho ještě dělal "opičky" jak je to super kolo, jak by ho bral sám, ale když jsem to já, že mi ho nechá atd. Nakonec moje bylo zdarma, tatovo za 15 Eur...no kde bychom to u nás pořídili... Ale například takový Heesuk si vybral kolo za 19 Eur se zcela rezavým řetězem, takže my to kaufli ještě docela dobře. Kola jsme schovali do garáže s tím, že jak se udělá hezky (očekávali jsme, že to bude v nejbližších dnech), někde vyrazíme.
V dalších dnech jsem se ale musela připravovat do školy - moje skupinka měla do Struktury v organizacích prezentaci, takže to nešlo nijak ošulit. Kromě jiného jsem byla ráda, že si trochu odpočinu, protože poslední týden byl opravdu velmi uhoněný. Ale to už v úterý večer zvonil telefon a tata se ptal, jestli někde nevyrazíme. No proč ne, ale nejdřív ve čtvrtek, musím se připravit do školy. Tak jsme byli domluvení. Ve škole jsem ještě lanařila Heesuka, ale ten se vymluvil na to, že teď má kolo a chce na něm jezdit...
A tak jsme ve čtvrtek vyrazili sami...mama a tata... Byl první jarní den a venku sněžilo, jako na Vánoce. Nabrali jsme tedy směr k Berghof Pfandl, protože tam vede cesta a v případě hustějšího sněžení se dá vždy někde schovat nebo se celkem bez problému vrátit. První část cesty vedla po přírodních schodech - takové cesty opravdu miluju! A pak už jen do kopce. Od chaty Pfandl vedla cesta víceméně po rovině, prostě taková turistická dálnice, nechci to tam vidět jak bude hezky. Čím více jsme se dostávali do nitra Kaisertall, tím více bylo sněhu a tím také méně turistů. Došli jsme až k Anton Karg Haus - tak tady to byla úplná romantika - skalní stěny přímo za zády, čerstvý sníh, nikde nikdo, prostě jako v pohádce. Dali jsme sváču, udělali fotky a chtěli ještě popojít k Hans Berger Haus. Ale bohužel asi po 100 m byla cesta zatarasena popadanými stromy (nejspíš z vichřice) a boční cestou nebylo možné jít - člověk by se brodil asi půl metrem sněhu. Tak jsme šli zpět. Do Kufsteinu jsme se vrátili po 14h. a tak jsem využila toho, že jsem na druhé straně města a šla si něco málo nakoupit do Lidlu. A doma jsem už "jen" ošetřovala obrovské puchýře z těch výborných pohorek...no doufám, že už se blíží den, kdy budou rozchozené, je to utrpení...
Pátek jsem z donucení (díky puchýřům) pobývala spíš doma - teda ještě se proběhla do školy a zpět (zbytečně, došel mi kredit na tisknutí), uvařila si čočku na kyselo a večer šla na trénink - velmi lehký a já stejně nemohla moc hopsat...díky puchýřům. Ale v sobotu ráno mě už od půl osmé prozváněl tata, že bychom mohli někde jít...je pravda, že sedět doma, pokud je ucházející počasí, je škoda. Tak říkám, že jít neee, ale třeba to kolo bychom mohli zkusit. Věděla jsem ale moc dobře, že se napřed to moje bude muset dát dohromady, hlavně zadní pneumatika mi v pondělí nešla nafouknout. Nakonec jsme zjistili, že duše je propíchaná jak řešeto, a že se bude muset koupit nová...po důkladnější prohlídce se musela přikoupit i nová pneumatika, dohromady tedy za 21 Eur...ale to ještě jde, u nás bych zato dala podobnou částku. A hlavně, chtěli jsme někde vyrazit. Opět jsme lákali ještě Heesuka, ale tentokrát se zase vymluvil, že si chce dneska číst knížku. Takže po asi 3 hodinách oprav jsme konečně vyrazili. Kolo vydávalo po cestě různé zvuky, ale jelo, to je hlavní. Vydali jsme se k Walchsee (asi 15 km od Kufsteinu), ale někde za Oberndorfem jsem (díky experimentování s přehazovačkou) kolo málem oddělala. Co se stalo vidíte na obrázku, jak se to stalo...prostě jsem chtěla přehodit na nižší převod, jeli jsme do kopce, ale jaksi trojka neodpovídala tomu co se tam přehodilo, tudíš došlo ke katastrofálnímu zkřížení. Tata se mi jen smál, ale naštěsní se pak povedlo vše dát do původního stavu a my mohli pokračovat. Já teda už bez jakéhokoliv přehazování, takže do kopce pěkně po svých (jako na staré dobré ukrajině). Ale dalo se to i tak. K Walchsee jsme nakonec dorazili, nalovili si v jezeře obrovské lastury, snědli Sereďské Tatranky a mohli jet zpět. Po cestě jsem se ještě stavila v Oberndorfu u taty doma, bydlí zde ještě s Mexičankou Rocio, tak udělali večeři - bramborové placky, salát - mňami. No a za tmy jsem dorazila zpět domů, kolo už po celou cestu fungovalo bez problému, já akorát s bolavým zadkem...no jo, kolo sezóna teprve začíná.
V dalších dnech jsem se ale musela připravovat do školy - moje skupinka měla do Struktury v organizacích prezentaci, takže to nešlo nijak ošulit. Kromě jiného jsem byla ráda, že si trochu odpočinu, protože poslední týden byl opravdu velmi uhoněný. Ale to už v úterý večer zvonil telefon a tata se ptal, jestli někde nevyrazíme. No proč ne, ale nejdřív ve čtvrtek, musím se připravit do školy. Tak jsme byli domluvení. Ve škole jsem ještě lanařila Heesuka, ale ten se vymluvil na to, že teď má kolo a chce na něm jezdit...
A tak jsme ve čtvrtek vyrazili sami...mama a tata... Byl první jarní den a venku sněžilo, jako na Vánoce. Nabrali jsme tedy směr k Berghof Pfandl, protože tam vede cesta a v případě hustějšího sněžení se dá vždy někde schovat nebo se celkem bez problému vrátit. První část cesty vedla po přírodních schodech - takové cesty opravdu miluju! A pak už jen do kopce. Od chaty Pfandl vedla cesta víceméně po rovině, prostě taková turistická dálnice, nechci to tam vidět jak bude hezky. Čím více jsme se dostávali do nitra Kaisertall, tím více bylo sněhu a tím také méně turistů. Došli jsme až k Anton Karg Haus - tak tady to byla úplná romantika - skalní stěny přímo za zády, čerstvý sníh, nikde nikdo, prostě jako v pohádce. Dali jsme sváču, udělali fotky a chtěli ještě popojít k Hans Berger Haus. Ale bohužel asi po 100 m byla cesta zatarasena popadanými stromy (nejspíš z vichřice) a boční cestou nebylo možné jít - člověk by se brodil asi půl metrem sněhu. Tak jsme šli zpět. Do Kufsteinu jsme se vrátili po 14h. a tak jsem využila toho, že jsem na druhé straně města a šla si něco málo nakoupit do Lidlu. A doma jsem už "jen" ošetřovala obrovské puchýře z těch výborných pohorek...no doufám, že už se blíží den, kdy budou rozchozené, je to utrpení...
Pátek jsem z donucení (díky puchýřům) pobývala spíš doma - teda ještě se proběhla do školy a zpět (zbytečně, došel mi kredit na tisknutí), uvařila si čočku na kyselo a večer šla na trénink - velmi lehký a já stejně nemohla moc hopsat...díky puchýřům. Ale v sobotu ráno mě už od půl osmé prozváněl tata, že bychom mohli někde jít...je pravda, že sedět doma, pokud je ucházející počasí, je škoda. Tak říkám, že jít neee, ale třeba to kolo bychom mohli zkusit. Věděla jsem ale moc dobře, že se napřed to moje bude muset dát dohromady, hlavně zadní pneumatika mi v pondělí nešla nafouknout. Nakonec jsme zjistili, že duše je propíchaná jak řešeto, a že se bude muset koupit nová...po důkladnější prohlídce se musela přikoupit i nová pneumatika, dohromady tedy za 21 Eur...ale to ještě jde, u nás bych zato dala podobnou částku. A hlavně, chtěli jsme někde vyrazit. Opět jsme lákali ještě Heesuka, ale tentokrát se zase vymluvil, že si chce dneska číst knížku. Takže po asi 3 hodinách oprav jsme konečně vyrazili. Kolo vydávalo po cestě různé zvuky, ale jelo, to je hlavní. Vydali jsme se k Walchsee (asi 15 km od Kufsteinu), ale někde za Oberndorfem jsem (díky experimentování s přehazovačkou) kolo málem oddělala. Co se stalo vidíte na obrázku, jak se to stalo...prostě jsem chtěla přehodit na nižší převod, jeli jsme do kopce, ale jaksi trojka neodpovídala tomu co se tam přehodilo, tudíš došlo ke katastrofálnímu zkřížení. Tata se mi jen smál, ale naštěsní se pak povedlo vše dát do původního stavu a my mohli pokračovat. Já teda už bez jakéhokoliv přehazování, takže do kopce pěkně po svých (jako na staré dobré ukrajině). Ale dalo se to i tak. K Walchsee jsme nakonec dorazili, nalovili si v jezeře obrovské lastury, snědli Sereďské Tatranky a mohli jet zpět. Po cestě jsem se ještě stavila v Oberndorfu u taty doma, bydlí zde ještě s Mexičankou Rocio, tak udělali večeři - bramborové placky, salát - mňami. No a za tmy jsem dorazila zpět domů, kolo už po celou cestu fungovalo bez problému, já akorát s bolavým zadkem...no jo, kolo sezóna teprve začíná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář