Žirafka na cestách

Celý týden se vždy těším na víkend, že zase někde vyjedeme, něco poznáme a ještě navíc, zatím každou neděli bylo v posledních týdnech krásně a teplo, takže proč zůstávat doma... Kromě mého volejbalového výletničení - tentokrát to bylo teda naposledy do vesničky Zams, která leží kousek od St. Antonu (opravdu nádherné místo) jsem se toho ještě moc neviděla, no a když se ještě ani na všechny vrcholky hor nedá vystoupat, proč sedět pod horama v údolí. Naplánovala jsem tedy výlet, trošku vzdálenější, přesto slibující velký zážitek, je mimo jiné zapsáno v UNESCO - do Regensburgu, neboli česky Řezno.
Město je jedním z nejstarších měst v Německu, které bylo ve 12.-13. století největším a nejbohatším městem v jižním Německu. Dokonce zde byl v dřívějších dobách zřízen Římany vojenský tábor, který Marcus Aurelius roku 179 rozšířil na tábor pro legii s názvem Castra Regina. Ve 12. - 13. století město rozšiřovalo své obchodní vazby a spojení bylo navázáno přes Brennerský průsmyk dokonce až do Benátek. Byl zde také postaven most přes Dunaj, jehož architekt postavil mimo jiné Juditin most v Praze. A ono vůbec Čechy jsou velmi s Řeznem svázané. Pro Prahu představovalo totiž bránu na západ.
My se tedy vydali v neděli, v 7:54 ráno vlakem do Rosenheimu, zde přesedli na vlak (něco jako u nás lokálka, ale mnohem luxusnější) do Landshut a zde ještě přesedlali na vlak do Regensburgu. Tam jsme dorazili v 11:15 a vydali se na prohlídku města. Během cesty nás velmi pobavil Jay, který přinesl vytržený list z průvodce Lonely Planet a ještě říká: " No snad nebudu nosit celou knížku, tak jsem jen vzal část, kde o tom psali." A hned byla veselejší nálada.
V mapě doma jsem nastudovala, že od nádraží musíme jít stále rovně až narazíme na starou část města...jak jednoduché! Na výlet se ale ten den vydalo více lidí, kromě toho je již od nádraží výborné značení, takže nebyl problém vše vidět a neztratit se. Pomalu jsme se dostali ke kamennému mostu a protože jsme měli hlad, seběhli jsme na ostrůvek na Dunaji a udělali si, jako mnoho jiných okolo, malý piknik. Sluníčko pálilo, bylo krásně a nikomu se nechtělo odcházet. Nakonec nás vyhnala nutnost...museli jsme najít WC, což nebyl problém, a pak jsme se vrátili po mostě zpět a šli dál po břehu. Zde jsme narazili na místní Wurstküche - kdo byl v Řezně a nenavštívil tuto kuchyni, jako by tu nebyl. Opékali zde v malé kuchyni na ohni místní wursty, které se podávají v malé bagetě s kysaným zelím a ještě nějakou pálivou omáčkou. Odtud jsme šli dál ke zbytkům římského opevnění a známé Porta Praetoria. No už těch zbytků moc nezbylo, zato je ale na kamenných základech postaven dům, takže tu památka ještě nějakou dobu vydrží. Šmejdili jsme ale uličkami dál až k průvodcem slibovanému zámku, jenže oni tam zapomněli napsat, že je možné jej vidět pouze po zaplacení a to nemalé částky. To nás docela naštvalo, protože co bylo vidět z parčíku nebyl zrovna nějaký zázrak a kromě toho už se vše pomalu schovává za listy stromů. Chvíli jsme tedy poseděli v parku a pak už šli zpět na nádraží - ten den nebylo Dorottě moc dobře, prý snědla asi už špatný salám, takže jsem něchtěla přemlouvat k tomu, abychom tam ještě zůstali a jeli pozdějším spojem. Přece jen cesta zpět travala 3:20h. a všichni jsme nakonec byli rádi, že už jsme doma. Vlak byl opět, jak tu je zvykem, zcela plný - ono to se to hned projeví, že tu jsou volné neděle a místní je místo trávení v obchoďácích (ty jsou tu v neděli také zavřené) užijí s dětmi nebo přáteli někde na výletě.
Takže další bavorské město jsem poznala, kam příště? Uvidíme... ;-)