Výletničení do úplného sebezničení
28. 4. 2008
Jak jsme se s výlety chtivými účastníky dohodli, chceme každý volný čas věnovat poznávání. Je hezké počasí, peněz to zase tolik také nestojí, tak proč ne? Poslední víkend před školními prázdnami (volnem se tu slaví Svatodušní svátky) jsme vyrazili v sobotu do Mnichova a v neděli do Dachau a Ingolstadtu.
Sobotní Mnichov jsme podnikli ve 4 lidech, kromě jiného teda jelo asi ještě 20 našich spolužáků, ale ti jeli organizovaně s ESN a měli v plánu navštívit pivovar - to já vidět nemusím a už vůbec se mi zato nechtělo platit 15 Eur. Takže jsme přijeli na mnichovské nádraží, tady trošku zazmatkovali v hledání metra nebo S-bahn, nakonec jsme našli, dopravili se na náměstí a tam se poprvé ztratili. Teda spíš já se oddala focení a kluci mi utekli. Nakonec jsme se zase našli a vyčkávali společně na otevření infocentra - otevírali přesně v 10h. A opravdu za zvonění kostelních zvonů se pomalu rozevřely dveře, do kterých se natlačily davy informace chtivých turistů. My se obsloužili sami - vzali jsme si mapku a nějaké informace a vyrazili poznávat. Mnichov sám o sobě zase tak moc uchvacující není, za podívání ale stojí určitě náměstí s radnicí, Frauenkirche, Hofbräuhaus, Odeonplatz a pak z těch "vzdálenějších" míst to je muzeum BMW a Olympia park. My viděli vše, ještě jsme stačili nakoupit - na to je Mnichov asi nejlepší a už jsme se vydali zpět na nádraží. Bohužel, já měla zjištěné vlaky jen do 17h., ale my jeli později, tudíž jsme nevěděli v kolik přesně jede. Na nádraží jsme to ale velmi přesně zjistili - za 2 min. Takže z haly jsme si to triskovým během valili na pěšky asi 8 minut vzdálené nástupiště. Vlak jsme ještě stihli, červení a udýchaní do něj naskočili a jeli domů.
Aby toho nebylo málo, hned druhý den, tedy v neděli byl naplánován další výlet - Dachau + Ingolstadt. Takže jako vždy jsme ráno jeli prvním vlakem v 7:54 z Kufsteinu, přestoupili v Rosenheimu, pak v Mnichově a dorazili do městečka Dachau. Hned u vlakového nádraží se nachází i autobusové nádraží (mimochodem v ceně Bayernticket jsou zahrnuty i busy), zde jsme si stoupli pod značku KFZ-Dachau a čekali na spoj. Ne sami, jela s námi ještě banda Američanů nebo kdo to byl. Prohlídka koncentračního tábora, pokud nechceme audioprůvodce je zdarma, k vidění už není nic moc, každopádně v jedné budově mají velmi podrobné muzeum mapující celou tuto historii. Přečíst úplně vše se nedalo, tak jsem vybírala jen ty články o Češích...i tak velmi obsáhlé. Kromě muzea tu nechali ještě jeden z domů, kde vězni žili všichni pohromadě a samozřejmě je zde i krematorium. Později si tu také každá církev postavila svoji vzpomínkovou kapličku a těsně za zdí bývalého koncentračního tábora je nyní klášter Karmelitánek.
Po cestě zpět na nádraží jsme měli ještě chvíli čas, tak jsme se vydali hledat nějaké místo, kde bychom se mohli najíst - to znamená nějaký příjemný park. Našli jsme, dokonce s labuťákem, který měl tu možnost ochutnat naše zásoby. Dali jsme si také ještě zmrzlinu a už konečně došli na nástupiště a přesunuli se do Ingolstadtu.
Neděle jsou v německých městech opravdu velmi poklidné. Také zde tomu tak bylo, nikde nikdo. Ale jak jsme se přibližovali k centru, začaly se objevovat hradby a zajímavé domy - do té doby ještě málo kdo věděl, proč jsme vlastně v Ingolstadtu. Místní zámek se nám podařilo velmi lehce najít a kluci hned rozhodli, že musíme jít dovnitř - je zde Bavorské vojenské muzeum. Výstava brnění, pušek, děl, uniforem,...ale také nádherných rekonstrukcí bitev - vypadaly opravdu jako živé. Našli jsme tu také dva obrazy z bitvy na Bílé hoře, ale ono to vlastně není žádné překvapení, když se této bitvy účastnili Bavoři. Měli jsme ještě čas, tak po prohlídce jsem naši skupinku ještě prohnala městem, ať z toho něco mají, ale asi 20 min. před odjezdem vlaku jsem zjistila, že bychom mohli už jet, že jsme vše viděli. Nabrali jsme tedy tempo a skoro "opět" utíkali na nádraží. Uff, stihli jsme to, jen co jsme přišli, vlak už přijížděl a my se mohli opět luxusně dopravit domů pod hory.
Sobotní Mnichov jsme podnikli ve 4 lidech, kromě jiného teda jelo asi ještě 20 našich spolužáků, ale ti jeli organizovaně s ESN a měli v plánu navštívit pivovar - to já vidět nemusím a už vůbec se mi zato nechtělo platit 15 Eur. Takže jsme přijeli na mnichovské nádraží, tady trošku zazmatkovali v hledání metra nebo S-bahn, nakonec jsme našli, dopravili se na náměstí a tam se poprvé ztratili. Teda spíš já se oddala focení a kluci mi utekli. Nakonec jsme se zase našli a vyčkávali společně na otevření infocentra - otevírali přesně v 10h. A opravdu za zvonění kostelních zvonů se pomalu rozevřely dveře, do kterých se natlačily davy informace chtivých turistů. My se obsloužili sami - vzali jsme si mapku a nějaké informace a vyrazili poznávat. Mnichov sám o sobě zase tak moc uchvacující není, za podívání ale stojí určitě náměstí s radnicí, Frauenkirche, Hofbräuhaus, Odeonplatz a pak z těch "vzdálenějších" míst to je muzeum BMW a Olympia park. My viděli vše, ještě jsme stačili nakoupit - na to je Mnichov asi nejlepší a už jsme se vydali zpět na nádraží. Bohužel, já měla zjištěné vlaky jen do 17h., ale my jeli později, tudíž jsme nevěděli v kolik přesně jede. Na nádraží jsme to ale velmi přesně zjistili - za 2 min. Takže z haly jsme si to triskovým během valili na pěšky asi 8 minut vzdálené nástupiště. Vlak jsme ještě stihli, červení a udýchaní do něj naskočili a jeli domů.
Aby toho nebylo málo, hned druhý den, tedy v neděli byl naplánován další výlet - Dachau + Ingolstadt. Takže jako vždy jsme ráno jeli prvním vlakem v 7:54 z Kufsteinu, přestoupili v Rosenheimu, pak v Mnichově a dorazili do městečka Dachau. Hned u vlakového nádraží se nachází i autobusové nádraží (mimochodem v ceně Bayernticket jsou zahrnuty i busy), zde jsme si stoupli pod značku KFZ-Dachau a čekali na spoj. Ne sami, jela s námi ještě banda Američanů nebo kdo to byl. Prohlídka koncentračního tábora, pokud nechceme audioprůvodce je zdarma, k vidění už není nic moc, každopádně v jedné budově mají velmi podrobné muzeum mapující celou tuto historii. Přečíst úplně vše se nedalo, tak jsem vybírala jen ty články o Češích...i tak velmi obsáhlé. Kromě muzea tu nechali ještě jeden z domů, kde vězni žili všichni pohromadě a samozřejmě je zde i krematorium. Později si tu také každá církev postavila svoji vzpomínkovou kapličku a těsně za zdí bývalého koncentračního tábora je nyní klášter Karmelitánek.
Po cestě zpět na nádraží jsme měli ještě chvíli čas, tak jsme se vydali hledat nějaké místo, kde bychom se mohli najíst - to znamená nějaký příjemný park. Našli jsme, dokonce s labuťákem, který měl tu možnost ochutnat naše zásoby. Dali jsme si také ještě zmrzlinu a už konečně došli na nástupiště a přesunuli se do Ingolstadtu.
Neděle jsou v německých městech opravdu velmi poklidné. Také zde tomu tak bylo, nikde nikdo. Ale jak jsme se přibližovali k centru, začaly se objevovat hradby a zajímavé domy - do té doby ještě málo kdo věděl, proč jsme vlastně v Ingolstadtu. Místní zámek se nám podařilo velmi lehce najít a kluci hned rozhodli, že musíme jít dovnitř - je zde Bavorské vojenské muzeum. Výstava brnění, pušek, děl, uniforem,...ale také nádherných rekonstrukcí bitev - vypadaly opravdu jako živé. Našli jsme tu také dva obrazy z bitvy na Bílé hoře, ale ono to vlastně není žádné překvapení, když se této bitvy účastnili Bavoři. Měli jsme ještě čas, tak po prohlídce jsem naši skupinku ještě prohnala městem, ať z toho něco mají, ale asi 20 min. před odjezdem vlaku jsem zjistila, že bychom mohli už jet, že jsme vše viděli. Nabrali jsme tedy tempo a skoro "opět" utíkali na nádraží. Uff, stihli jsme to, jen co jsme přišli, vlak už přijížděl a my se mohli opět luxusně dopravit domů pod hory.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář