Začínáme...opět a nově
11. 3. 2008
Krásné prázdniny jsou za námi a já se zase přemístila zpět pod hory. A co je nového? Hodně a opět se budu snažit vše výličit tak, aby nakonci každý zavíral tuto stránku s úsměvem na tváři a těšil se na další příběhy...snad se mi to povede.
Jako obvykle když vyrážím do Kufsteinu, ráno jsem vstávala ve 4:30 a v 5:26 odjížděla z tepla domova na autobus. Šílený čas a opět se mi nechtělo vstávat, říkala jsem si proč tam vlastně zase jedu, stojí mi to zato? Ale stojí... Cesta proběhla v pohodě, jako "starý štamgast" jsem si ve vlaku vydělala notebook, rozvalila se přes celou dvousedačku a dělala jako že něco dělám. Vlak dojel do Kufsteinu se zpožděním a já hned na nástupišti vyhlížela, zda nepřijel nějaký student...poznávací znamení - plno kufrů, kouká vyjeveně. A našla jsem! Galantně jsem pozvala Holanďanku (jak jsem později zjistila) do výtahu, pak i do taxíku, takže jsem vlastně i díky tomu ušetřila. Táhnout se 15 minut po promenádě s kufrem a krosnou plných jídla se mi opravdu nechtělo...jojo, chudý student pašoval z domova jídlo :-D
Jako obvykle když vyrážím do Kufsteinu, ráno jsem vstávala ve 4:30 a v 5:26 odjížděla z tepla domova na autobus. Šílený čas a opět se mi nechtělo vstávat, říkala jsem si proč tam vlastně zase jedu, stojí mi to zato? Ale stojí... Cesta proběhla v pohodě, jako "starý štamgast" jsem si ve vlaku vydělala notebook, rozvalila se přes celou dvousedačku a dělala jako že něco dělám. Vlak dojel do Kufsteinu se zpožděním a já hned na nástupišti vyhlížela, zda nepřijel nějaký student...poznávací znamení - plno kufrů, kouká vyjeveně. A našla jsem! Galantně jsem pozvala Holanďanku (jak jsem později zjistila) do výtahu, pak i do taxíku, takže jsem vlastně i díky tomu ušetřila. Táhnout se 15 minut po promenádě s kufrem a krosnou plných jídla se mi opravdu nechtělo...jojo, chudý student pašoval z domova jídlo :-D
Nemusela jsem ani odemykat dveře, moje nová spolubydlící - Melinda z Budapešti právě přišla (ještě se svým přítelem) z obchodu. Tak hned proběhla seznamovačka, já se vybalila (jídlo nastrkala do lednice a mrazáku) a chtěla jít spát, protože mě večer čekal zápas...Ale nějak se nezadařilo, celé odpol. jsem s někým vykecávala. Ale večer jsem s vypětím všech sil zápas přežila a dokonce jsme ho i vyhráli.
Ve středu proběhl oficiální Welcome day - my, senior students jsme měli přijít až na 14h., tak jsme došli a byli jsme zpovídáni novými studenty. Je tu opět krásná směska - USA, Mexiko, Kanada, Francie, J. Korea, Hong Kong, Finsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, atd. Z prvních setkání můžu říct, že zůstanu asi u svých starých známých a pár nových, ale opět těch z východu. Večer byla společná večeře, tak jsme se nadlábli - naposledy pořádně a zdarma :-D
Ve pátek jsem si udělala radost - koupila jsem si pohorky. Mají tu slevy a hlavně tu mají pořádný boty do hor, u nás jsou více v nabídce trekingové boty (prostě jen do přírody, ne do hor) a ještě k tomu ve srovnání s cenami zde, jsou drahé. Takže na radu taty (Slovák Tomáš) jsem zakoupila pohorky zn. Scarpa za 130 Eur. Zbytek dne jsem v nich prochodila doma :-) , večer tata donesl ještě sprej na goretex (ještě že se tak o mamu stará, hahaha). Tak jsme si dali večeři a domluvili se, že v neděli někde vyrazíme. V sobotu jsem aspoň vytáhla Melindu, na dvě hodinky po okolí a přinesla jsem si dva menší puchýřky...ale...
...v neděli jsme vyrazili já (mama), Tomáš (tata) a Korejec Heesuk do hor. Zvolili jsme nám již známou trasu na Duxeralm a odtud že pak uvidíme... Cesta je, jak jinak, do kopce, ale dobrým terénem (sem tam popadané stromy od vychřice, bláto, sníh, listí,...), botičky šlapaly výborně. Po dvou hodinách jsme dorazili k horní stanici lanovky (ta funguje teda jen v létě) a u chaty si vybalili vlastní oběd a opalovali se (zoncna jenom rumplovala). Až jsme vše snědli, přišla nám paní chatařka vyhubovat, že tam nemáme sedět, že ta místa jsou jen pro hosty (prostě pro ty, co si něco objednají)...tak jsme slušně odešli, stejně už nám došly zásoby. A protože bylo krásně a my měli ještě síly, šli jsme dál až na Kaindlhüte. Ještě jsem teda neřekla, že tady bylo tak 20 - 40 cm sněhu (záleží jak kde), takže se šlo opravdu náročně. Domů jsme se vrátili v 17h., velmi příjemně unaveni, já s nepříjemně bolavými maxi puchýři, které jsem stačila ještě po cestě strhnout - prostě nedělní idylka. Takže večer jsem po sprše a večeři ulehla, zapla telku a odpočívala...
Jo, ještě se může někdo divit, kde jsem vzala televizi - tu jsem dostala "prý" k MDŽ. Tata mi ji donesl, protože teď měsíc bydlí zase mimo Kufstein a nepotřebuje ji, takže půjčovné je prý zdarma. Ale dostala jsem ji bez káblíku. Ten mi pak večer přinesl Korejec Jay. Takže mám teď o večerní zábavu postaráno...to jsou hodní klucíííí, co?
Ve středu proběhl oficiální Welcome day - my, senior students jsme měli přijít až na 14h., tak jsme došli a byli jsme zpovídáni novými studenty. Je tu opět krásná směska - USA, Mexiko, Kanada, Francie, J. Korea, Hong Kong, Finsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, atd. Z prvních setkání můžu říct, že zůstanu asi u svých starých známých a pár nových, ale opět těch z východu. Večer byla společná večeře, tak jsme se nadlábli - naposledy pořádně a zdarma :-D
Ve pátek jsem si udělala radost - koupila jsem si pohorky. Mají tu slevy a hlavně tu mají pořádný boty do hor, u nás jsou více v nabídce trekingové boty (prostě jen do přírody, ne do hor) a ještě k tomu ve srovnání s cenami zde, jsou drahé. Takže na radu taty (Slovák Tomáš) jsem zakoupila pohorky zn. Scarpa za 130 Eur. Zbytek dne jsem v nich prochodila doma :-) , večer tata donesl ještě sprej na goretex (ještě že se tak o mamu stará, hahaha). Tak jsme si dali večeři a domluvili se, že v neděli někde vyrazíme. V sobotu jsem aspoň vytáhla Melindu, na dvě hodinky po okolí a přinesla jsem si dva menší puchýřky...ale...
...v neděli jsme vyrazili já (mama), Tomáš (tata) a Korejec Heesuk do hor. Zvolili jsme nám již známou trasu na Duxeralm a odtud že pak uvidíme... Cesta je, jak jinak, do kopce, ale dobrým terénem (sem tam popadané stromy od vychřice, bláto, sníh, listí,...), botičky šlapaly výborně. Po dvou hodinách jsme dorazili k horní stanici lanovky (ta funguje teda jen v létě) a u chaty si vybalili vlastní oběd a opalovali se (zoncna jenom rumplovala). Až jsme vše snědli, přišla nám paní chatařka vyhubovat, že tam nemáme sedět, že ta místa jsou jen pro hosty (prostě pro ty, co si něco objednají)...tak jsme slušně odešli, stejně už nám došly zásoby. A protože bylo krásně a my měli ještě síly, šli jsme dál až na Kaindlhüte. Ještě jsem teda neřekla, že tady bylo tak 20 - 40 cm sněhu (záleží jak kde), takže se šlo opravdu náročně. Domů jsme se vrátili v 17h., velmi příjemně unaveni, já s nepříjemně bolavými maxi puchýři, které jsem stačila ještě po cestě strhnout - prostě nedělní idylka. Takže večer jsem po sprše a večeři ulehla, zapla telku a odpočívala...
Jo, ještě se může někdo divit, kde jsem vzala televizi - tu jsem dostala "prý" k MDŽ. Tata mi ji donesl, protože teď měsíc bydlí zase mimo Kufstein a nepotřebuje ji, takže půjčovné je prý zdarma. Ale dostala jsem ji bez káblíku. Ten mi pak večer přinesl Korejec Jay. Takže mám teď o večerní zábavu postaráno...to jsou hodní klucíííí, co?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář