Cesta z Kufsteinu až do italské země - den druhý - Verona
10. 11. 2007
Vyspaly jsme se krásně, dorůžova, jen
to noční strašidlo nám stále vrtalo hlavou. A tak jsme si sbalily věci
a šly se nasnídat. Způsob podávání snídaně v hostelu mě dost udivil.
Vypadalo to tam jako ve školní jídelně - vzaly jsme si tác, na něj daly
papírový ubrousek, plastový talířek a plastový příbor, nabraly si
pečivo, marmelády, nugety, másílka, atd. kdo kolik chtěl, dále
následoval plastový kelímek a rychlé rozmýšlení se, zda si dát čaj nebo
kávu, čokoládu atd. z automatu a nebo džus. My si daly úplně vše, aby
se těch vložených 19 Eur nějak zúročilo :-) Sedělo se na stoličkách bez
opěradla - takže velmi nepohodlně. Po nasnídání se všechny odpadky
vyhodily do jednoho koše - hrůza při pomyšlení, jak tu v Rakousku vše
pečlivě třídíme na papír, plast, kov, bio odpad, smíšený odpad a obaly
od mléka a džusů!!! No co, ale najedly jsme se dosyta a vyrazily na
nádraží. Po cestě jsme v metru náhodou potkaly nějakou Litevku
(ohlásila se k nám, když holky ve své řeči řešily jak jet), která žije
v Itálii, tak si holky pokecaly a předaly kontakty. Bohužel nám ale
zrovna ujel vlak, a tak jsme musely další 2 hodiny čekat. A tak jsme
celou dobu chodily a chodily po různých ulicích a vůbec se nám tam nic
nelíbilo.
Do Verony jsme dorazily po 14 hod. a hned na nádraží se nám podařilo ukořistit mapu - rozdávali je tam jako reklamu. Jenže, jak jsme po chvíli zjistily, byly zde jen označené restaurace! Následně byl ale vymyšlen plán B, a to zakreslit všechny důležité body do naší mapky z mapy, která byla na nádraží jako orientační. Super! Ušetřily jsme nějaké to Euro! A to už jsme se vydaly k centru. Město je to malebné, nádherné, prostě úplný opak Milána. Do centra se vchází branou, na které má zboku bystu W. Shakespare a pak již následuje obrovské náměstí, kterému dominuje Arena - 2. největší v Itálii (po římském Koloseu). Jenže jako první se musela udělat přestávka u suvenýrů, holky nakupovaly jako bláznivé... Docela jim to trvalo než něco vybraly, a to jsem už začala opravdu dělat ksichty, protože mi bylo jasné, že po páté hodině už nic kloudného nevyfotíme a ani neuvidíme. S omluvnými slovy vyšly, že pro dnešek to bylo naposledy :-) A tak jsme proběhly okolo Arény až k domu Julie. Ten je sice velmi nenápadný a černý, ale lehce jej poznáme podle počtu lidí, kteří se u něj mačkají. Prošly jsme tedy průchodem, nafotily slavný balkón a vyfotily se s Jůlií - dle pověry se jí má šáhnout na pravé ňadro...tak jsme šahaly. To jste ale měli vidět šikmooký, jak to prožívali :-D Moc dlouho se tu nedalo pobýt, protože tu fakt vládla mačkanice, takže jsme raději procházely dál středověkými uličkami, kolem kostelů, do některých jsme jen nakoukly, protože se platilo vstupné, v jiném byla zrovna mše. Dostaly jsme se až k mostu přes řeku, kudy se dalo jít k pevnosti a římskému divadlu...jenže začínalo pomalu zapadat sluníčko, takže jsme raději šly podél řeky k jiné pevnosti. Byla taky moc krásná. Vůbec, kdo má rád středověk a dobu ještě starší, ať se jede sem podívat, vše je až neskutečně zachovalé.
Konečně po této prohlídce holky uznaly, že jsme měly raději 2 dny strávit tady než v Miláně, ale na druhou stranu zde se nám nedařilo sehnat ubytování do 20 Eur. Jen nám prostě neměl ráno ujet vlak, mohly jsme mít 2 hod. k dobru.
Až byla úplná tma, zašly jsme na pizzu, když už jsme v té Itálii, ne? Byla dobrá, akorát personál se k nám nechoval nejúctivěji a to hlavně při placení, kdy jaksi "zapomněl" kasírovač vrátit kromě drobných i 50 Eur. Tak jsem na něj hókla, héééj platila jsem 100 Eurovkou! Tak protáhl obličej a vysolil je zpět. No nevím, jestli si myslel, že jsme tak bohatí, když platíme stovkou. A to si ještě k tomu účtovali 1,50 Eur za servis, takže žádný tringelt jsme mu už nedaly.
A pak po cestě na nádraží nás ještě na ulici začal obtěžovat opilec, prý jestli jsme z Polska, tak jsme raději vzaly roha...přes silnici. Odjely jsme po sedmé večer do Benátek, kde jsme měly zamluvené další ubytování v hostelu. Už to ale nebyl mládežnický, prostě obyčejný, vybydlený hostel vhodný jen pro přespání. Však to stačilo, ale aspoň koupelna tu byla čistá. Z balkónu jsme měly přímý výhled do kuchyně místních, zrovna večeřeli :-) A tak jsme si daly na dobrou noc víno a šly spát. Já ho teda napřed ještě pomluvila, že je to spíš voda...což holky nechápaly, ale fakt to bylo jak dešťovka, jsem prostě zvyklá na silnější ;-)
Do Verony jsme dorazily po 14 hod. a hned na nádraží se nám podařilo ukořistit mapu - rozdávali je tam jako reklamu. Jenže, jak jsme po chvíli zjistily, byly zde jen označené restaurace! Následně byl ale vymyšlen plán B, a to zakreslit všechny důležité body do naší mapky z mapy, která byla na nádraží jako orientační. Super! Ušetřily jsme nějaké to Euro! A to už jsme se vydaly k centru. Město je to malebné, nádherné, prostě úplný opak Milána. Do centra se vchází branou, na které má zboku bystu W. Shakespare a pak již následuje obrovské náměstí, kterému dominuje Arena - 2. největší v Itálii (po římském Koloseu). Jenže jako první se musela udělat přestávka u suvenýrů, holky nakupovaly jako bláznivé... Docela jim to trvalo než něco vybraly, a to jsem už začala opravdu dělat ksichty, protože mi bylo jasné, že po páté hodině už nic kloudného nevyfotíme a ani neuvidíme. S omluvnými slovy vyšly, že pro dnešek to bylo naposledy :-) A tak jsme proběhly okolo Arény až k domu Julie. Ten je sice velmi nenápadný a černý, ale lehce jej poznáme podle počtu lidí, kteří se u něj mačkají. Prošly jsme tedy průchodem, nafotily slavný balkón a vyfotily se s Jůlií - dle pověry se jí má šáhnout na pravé ňadro...tak jsme šahaly. To jste ale měli vidět šikmooký, jak to prožívali :-D Moc dlouho se tu nedalo pobýt, protože tu fakt vládla mačkanice, takže jsme raději procházely dál středověkými uličkami, kolem kostelů, do některých jsme jen nakoukly, protože se platilo vstupné, v jiném byla zrovna mše. Dostaly jsme se až k mostu přes řeku, kudy se dalo jít k pevnosti a římskému divadlu...jenže začínalo pomalu zapadat sluníčko, takže jsme raději šly podél řeky k jiné pevnosti. Byla taky moc krásná. Vůbec, kdo má rád středověk a dobu ještě starší, ať se jede sem podívat, vše je až neskutečně zachovalé.
Konečně po této prohlídce holky uznaly, že jsme měly raději 2 dny strávit tady než v Miláně, ale na druhou stranu zde se nám nedařilo sehnat ubytování do 20 Eur. Jen nám prostě neměl ráno ujet vlak, mohly jsme mít 2 hod. k dobru.
Až byla úplná tma, zašly jsme na pizzu, když už jsme v té Itálii, ne? Byla dobrá, akorát personál se k nám nechoval nejúctivěji a to hlavně při placení, kdy jaksi "zapomněl" kasírovač vrátit kromě drobných i 50 Eur. Tak jsem na něj hókla, héééj platila jsem 100 Eurovkou! Tak protáhl obličej a vysolil je zpět. No nevím, jestli si myslel, že jsme tak bohatí, když platíme stovkou. A to si ještě k tomu účtovali 1,50 Eur za servis, takže žádný tringelt jsme mu už nedaly.
A pak po cestě na nádraží nás ještě na ulici začal obtěžovat opilec, prý jestli jsme z Polska, tak jsme raději vzaly roha...přes silnici. Odjely jsme po sedmé večer do Benátek, kde jsme měly zamluvené další ubytování v hostelu. Už to ale nebyl mládežnický, prostě obyčejný, vybydlený hostel vhodný jen pro přespání. Však to stačilo, ale aspoň koupelna tu byla čistá. Z balkónu jsme měly přímý výhled do kuchyně místních, zrovna večeřeli :-) A tak jsme si daly na dobrou noc víno a šly spát. Já ho teda napřed ještě pomluvila, že je to spíš voda...což holky nechápaly, ale fakt to bylo jak dešťovka, jsem prostě zvyklá na silnější ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář