Innsbruck...město sevřené mezi dvoutisícovkami
5. 10. 2007
Ve čtvrtek jsme podnikly velmi rychle "navařený" výlet. Angie (moje
spolubydlící) ráno vstávala až podivně brzy, obvykle totiž vstává mezi
desátou až jedenáctou hodinou, tentokrát již před devátou... Tak si
říkám co se děje, musím to zjistit. Dozvěděla jsem se, že se ještě
večer domluvili s Mary (to je další Kanaďanka), že pojedou do
Innsbrucku, a teda jestli nechci s nimi - čím více lidí, tím je
jízdenka levnější :-). Protože nemám také zatím co na práci, řekla jsem
si, že lepší než sedět doma je co nejvíc poznat. Vyrazily jsme tedy
opět vlakem, jiná doprava tu vlastně ani moc nefunguje, na hodinovou
cestu. Opět jel regionální supervlak, je velmi podobný našemu slavnému
Pendolínu. Po cestě jsme v průvodci od Lonely Planet studovaly trasu a
co vše navštívíme, nakonec holky usly a já se kochala výhledem vpravo i
vlevo na horské masivy.
Na nádraží v Innsbrucku, jinak teda je velmi čisté a pohledné, jsme si daly za 2 Eura kávu a vydaly se po cestě, kterou doporučoval knižní průvodce. Fotily jsme jako divý a pomalu tak prošly maličké historické centrum a pak si ještě přidaly další tour podél řeky. Bylo zataženo, ale zato teplo, takže prostě tak akorát na poznávání města. Dále byly v průvodci vypíchnuty dvě hlavní památky, které stojí za návštěvu - Hofburg a zámek Ambras. Po konzultaci v infocentru, nám byl jako lepší doporučen Hofburg. Našly jsme jej docela bez problému, ale bohužel nám zde bylo řečeno, že zde točí televize - Hollywood prý, takže prohlídky nejsou. Škoda, ale tak místo toho jsme tedy vyrazily na zámek Ambras. Nejprve jsme ale musely zjistit, jak se tam dostat, protože se bohužel nenachází poblíž centra. Ochotně nám poradili jak v obchodě se sportovním oblečením, tak i pán na zastávce a my se zdarma ;-) přemístily na konečnou zastávku místní tramvaje č. 3. Jetě musím napsat pár slov k místním šalinám...jsou velmi úzké, a to jak samotné vozy, tak vstup do nich, jsou velmi staré, vydávají šílený zvuk, no prostě takové mají u nás maximálně jen v muzeu.
Vydaly jsme se do kopce k zámku, ono to totiž tady jinak ani nejde, buď jde člověk do kopce nebo z kopce. Zrovna tu ale naneštěstí dělali novou přístupovou cestu, takže jsme si ještě pěkně namazaly botičky maltou nebo co to bylo a hned vstoupily do překrásné zámecké zahrady. Zahrada byla opravdu nádherná, zámek také, co nám brání jít dovnitř? Vstupné 6 Euro jsem kvůli holkám obětovala, ale protože jsem už nějaký ten zámek v Rakousku (a dalších zemích) navštívila, tak nějak jsem věděla, že to bude stát za velký kulový, jak se tak u nás lidově říká. V prvním sále byla výstava brnění, v druhém také, ve třetím výstava kuriozit. Ve všech sálech byla šílená zima a všude tam měli měřiče vlhkosti vzduchu, který tikaly jak kdybytam byla nastražená bomba. Po této části byly holky velmi rozpačité, zda pokračovat nebo ne, ale tak když jsme už zato daly tolik peněz, aspoň to musíme projít. Vstup do hlavní části byl boční, místní hlídač nás obral o naše batůžky - asi abychom nemohly nic ukrást :-) a zcela prázdnou chodbou jsme šly objevovat krásy zámku dál. Zde se nacházel nejkrásnější a vlastně nejzajímavější sál z celé prohlídky - krásně malovaný Ratířský sál, ale jinak nikde nic. Šipky nás směrovaly nahoru do schodů, nakonec jsme se objevily v nejvyšším patře zámku - byly zde obrazy panovníků (pro mě zcela neznámých), v patře třetím byly obrazy panovníků, ve druhém patře obrazy panovníků, v prním patře obrazy panovníků, v přízemí východ. Hrůůza!!! Zachránila to kaplička, kde jsem si lehce spravila chuť a pak výhledy do okolí. Kromě toho, v každém patře a každém druhém sále byl hlídač zmrzlý minimálně tak jako my, takže aby z něj nebyl úplný ledovec, běhal stále za námi...si říkám to až přehání, batůžek nemám, obraz nikam neschovám, tak co ještě chce?
Přiznám se zcela bez mučení, umění nerozumím, hodnotu obrazů nedokážu posoudit a do tohoto zámku již vícekrát nevkročím...
Pro dnešek jsme měly objevování zrovna tak akorát, takže jsme se rovnou na nádraží a jely zpět do Kufsteinu, kde máme hezčí hrad a výstava stojí aspoň zato a je levnější.
A večer, abych nebyla ze zámku zcela znechucená se konala párty u Litevek - tam jsem nemohla chybět...a fakt to stálo zato. S motákem hlavy jsem se vrátila po půlnoci zpět...vodka byla ale fakt dobrá! Horší to bylo s prasečími oušky a mořskými řasami...
Na nádraží v Innsbrucku, jinak teda je velmi čisté a pohledné, jsme si daly za 2 Eura kávu a vydaly se po cestě, kterou doporučoval knižní průvodce. Fotily jsme jako divý a pomalu tak prošly maličké historické centrum a pak si ještě přidaly další tour podél řeky. Bylo zataženo, ale zato teplo, takže prostě tak akorát na poznávání města. Dále byly v průvodci vypíchnuty dvě hlavní památky, které stojí za návštěvu - Hofburg a zámek Ambras. Po konzultaci v infocentru, nám byl jako lepší doporučen Hofburg. Našly jsme jej docela bez problému, ale bohužel nám zde bylo řečeno, že zde točí televize - Hollywood prý, takže prohlídky nejsou. Škoda, ale tak místo toho jsme tedy vyrazily na zámek Ambras. Nejprve jsme ale musely zjistit, jak se tam dostat, protože se bohužel nenachází poblíž centra. Ochotně nám poradili jak v obchodě se sportovním oblečením, tak i pán na zastávce a my se zdarma ;-) přemístily na konečnou zastávku místní tramvaje č. 3. Jetě musím napsat pár slov k místním šalinám...jsou velmi úzké, a to jak samotné vozy, tak vstup do nich, jsou velmi staré, vydávají šílený zvuk, no prostě takové mají u nás maximálně jen v muzeu.
Vydaly jsme se do kopce k zámku, ono to totiž tady jinak ani nejde, buď jde člověk do kopce nebo z kopce. Zrovna tu ale naneštěstí dělali novou přístupovou cestu, takže jsme si ještě pěkně namazaly botičky maltou nebo co to bylo a hned vstoupily do překrásné zámecké zahrady. Zahrada byla opravdu nádherná, zámek také, co nám brání jít dovnitř? Vstupné 6 Euro jsem kvůli holkám obětovala, ale protože jsem už nějaký ten zámek v Rakousku (a dalších zemích) navštívila, tak nějak jsem věděla, že to bude stát za velký kulový, jak se tak u nás lidově říká. V prvním sále byla výstava brnění, v druhém také, ve třetím výstava kuriozit. Ve všech sálech byla šílená zima a všude tam měli měřiče vlhkosti vzduchu, který tikaly jak kdybytam byla nastražená bomba. Po této části byly holky velmi rozpačité, zda pokračovat nebo ne, ale tak když jsme už zato daly tolik peněz, aspoň to musíme projít. Vstup do hlavní části byl boční, místní hlídač nás obral o naše batůžky - asi abychom nemohly nic ukrást :-) a zcela prázdnou chodbou jsme šly objevovat krásy zámku dál. Zde se nacházel nejkrásnější a vlastně nejzajímavější sál z celé prohlídky - krásně malovaný Ratířský sál, ale jinak nikde nic. Šipky nás směrovaly nahoru do schodů, nakonec jsme se objevily v nejvyšším patře zámku - byly zde obrazy panovníků (pro mě zcela neznámých), v patře třetím byly obrazy panovníků, ve druhém patře obrazy panovníků, v prním patře obrazy panovníků, v přízemí východ. Hrůůza!!! Zachránila to kaplička, kde jsem si lehce spravila chuť a pak výhledy do okolí. Kromě toho, v každém patře a každém druhém sále byl hlídač zmrzlý minimálně tak jako my, takže aby z něj nebyl úplný ledovec, běhal stále za námi...si říkám to až přehání, batůžek nemám, obraz nikam neschovám, tak co ještě chce?
Přiznám se zcela bez mučení, umění nerozumím, hodnotu obrazů nedokážu posoudit a do tohoto zámku již vícekrát nevkročím...
Pro dnešek jsme měly objevování zrovna tak akorát, takže jsme se rovnou na nádraží a jely zpět do Kufsteinu, kde máme hezčí hrad a výstava stojí aspoň zato a je levnější.
A večer, abych nebyla ze zámku zcela znechucená se konala párty u Litevek - tam jsem nemohla chybět...a fakt to stálo zato. S motákem hlavy jsem se vrátila po půlnoci zpět...vodka byla ale fakt dobrá! Horší to bylo s prasečími oušky a mořskými řasami...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář