Jedna pecka za druhou... 1. díl
26. 1. 2008
S blížícím se koncem zimního semestru zde v Kufsteinu začal studentský život opravdu nabírat na obrátkách. Dobrá zpráva je, že se nám vrátil po nemoci vyučující, ještě lepší je ta, že poslední týden už nebude u něj výuka, musí odjet na odborné vyšetření domů do Mexika. Tím nám vznikl týden volna, který doufám využijeme k lyžování. Ale nejprve je potřeba splnit studijní povinnosti, takže píšu a píšu, až se mi z klávesnice kouří. Jde to těžce, hlavně hledání informací a případný překlad dá opravdu zabrat. A taky, nevím jak si dotyční učitelé představují úpravu, styl, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Jak jsem již v úvodu psala, teď to tu žije. Například ve čtvrtek nám místní studentská organizace uspořádala párty...ale protože druhý den 40 studentů jelo brzy ráno na exkurzi, ne všichni se zúčastnili, řekla bych ti zodpovědní se neúčastnili. A přesto se v pátek v 6:00 ráno sešlo v autobuse 32 osob + 2 vyučují a řidič. Při prezentaci jsme zjistili, že chybějících 6 osob jsou Mexičané a 2 Evropané byli omluvení. Už už jsme se rozjížděli, 2 Mexičané se ještě stihli protáhnout mezi dveřma a už jsme si to frčeli do německého Dingolfingu. Joo! A kam že jsme to vlastně jeli? Do výrobny BMW přecééé! Prohlídka byla provedena s německou precizností a to doslova :-) Průvodce - zaměstnanec Public Relation oddělení, v kravatě, ale se sportovní bundičkou BMW nás ověšel něčím jako vysílačka, nasadili jsme sluchátko a brýle a vyrazili. Napřed autobusem do nitra podniku a pak po svých do výrobních hal. Škoda, že se nesmělo fotit, opravdu to tam byl zážitek. Vidět výrobu takových krásných autíček, hmmm. Prohlídka trvala neskutečných 2,5 h., a tak jsme se pak už bavili přelaďováním kanálů na našem přijímači - každá skupinka má svůj kanál, průvodce mluví do mikrofonu a i ten poslední ví co říká. A tak jsem chvíli poslouchali v němčine, pak přeladili zpět na angličtinu... Výklad byl zajímavý, ale moc podrobný. A na konec jsme tu nic nedostali, jen reklamní katalog. Tak si to BMW asi nikdy nepostavím :-D
Ještě ten stejný den večer jsme hráli zápas. A tak jsem seděla doma s tím, že se mi Senta ozve, že už jede a sveze mě. Ale nikdo nevolal, bylo 18h. a nic, začala jsem být už nervózní, a tak jsem pomalu vyrazila po svých a napsala trenérovi Peterovi, jestli jako na mě zapomněli nebo nehraju? Jenže on byl ještě kdesi na cestě, takže nevěděl vůbec nic. Mezi tím jsem se ještě lehce zamotala v Kufsteinské části Zell, naštěstí se ale podařilo školu najít a úspěšně zápas odehrát. Pak jsme ještě chvíli seděly a povídaly. A tak jsme došly i k tomu, co chudáci budou beze mě dělat příští sezónu, že bych mohla vždycky na víkend dojet a odehrát zápas...jooo proč ne, když mi budou platit cestu...
Jak jsem již v úvodu psala, teď to tu žije. Například ve čtvrtek nám místní studentská organizace uspořádala párty...ale protože druhý den 40 studentů jelo brzy ráno na exkurzi, ne všichni se zúčastnili, řekla bych ti zodpovědní se neúčastnili. A přesto se v pátek v 6:00 ráno sešlo v autobuse 32 osob + 2 vyučují a řidič. Při prezentaci jsme zjistili, že chybějících 6 osob jsou Mexičané a 2 Evropané byli omluvení. Už už jsme se rozjížděli, 2 Mexičané se ještě stihli protáhnout mezi dveřma a už jsme si to frčeli do německého Dingolfingu. Joo! A kam že jsme to vlastně jeli? Do výrobny BMW přecééé! Prohlídka byla provedena s německou precizností a to doslova :-) Průvodce - zaměstnanec Public Relation oddělení, v kravatě, ale se sportovní bundičkou BMW nás ověšel něčím jako vysílačka, nasadili jsme sluchátko a brýle a vyrazili. Napřed autobusem do nitra podniku a pak po svých do výrobních hal. Škoda, že se nesmělo fotit, opravdu to tam byl zážitek. Vidět výrobu takových krásných autíček, hmmm. Prohlídka trvala neskutečných 2,5 h., a tak jsme se pak už bavili přelaďováním kanálů na našem přijímači - každá skupinka má svůj kanál, průvodce mluví do mikrofonu a i ten poslední ví co říká. A tak jsem chvíli poslouchali v němčine, pak přeladili zpět na angličtinu... Výklad byl zajímavý, ale moc podrobný. A na konec jsme tu nic nedostali, jen reklamní katalog. Tak si to BMW asi nikdy nepostavím :-D
Ještě ten stejný den večer jsme hráli zápas. A tak jsem seděla doma s tím, že se mi Senta ozve, že už jede a sveze mě. Ale nikdo nevolal, bylo 18h. a nic, začala jsem být už nervózní, a tak jsem pomalu vyrazila po svých a napsala trenérovi Peterovi, jestli jako na mě zapomněli nebo nehraju? Jenže on byl ještě kdesi na cestě, takže nevěděl vůbec nic. Mezi tím jsem se ještě lehce zamotala v Kufsteinské části Zell, naštěstí se ale podařilo školu najít a úspěšně zápas odehrát. Pak jsme ještě chvíli seděly a povídaly. A tak jsme došly i k tomu, co chudáci budou beze mě dělat příští sezónu, že bych mohla vždycky na víkend dojet a odehrát zápas...jooo proč ne, když mi budou platit cestu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář