Konečně jsem zdolala Pendling!
14. 10. 2007
Jdeme si to tak v sobotu okolo řeky z malé odpolední Cookies Party a
najednou mi Irina povídá: "Co kdybychom šly zítra na Pendlig, má být
hezky?" Říkám si proč ne, jít jsem tam měla v plánu a v těchto
podzimních dnech opravdu člověk neví, jestli není vhodné počasí
naposledy. Tak bylo domluveno, že vyrazíme. Ještě jsem tedy napsala
Tomášovi (Slovák), jestli nechce jít s námi, Irina zase zpracovávala
svoji spolubydlící Lauksve a Kirilla (Rusko).
Tak jsme tedy ráno v 10 h. vyrazili, nakonec bez horomila Tomáše, který se asi musel ještě doléčit z minulého výstupu :-), ale s Lauksve i s Kirillem - opět východní blok na výletě :-). Nejstarší jsem byla z vrcholového družstva já, taky jsem věděla kudy jít, takže všichni šli zamnou. Z Lauksve jsem měla velký strach, protože mi bylo jasné, jak po prvních pár metrech vzhůru začne naříkat, Irina chtěla jít, takže musela vydržet a o Kirillovi jsem nevěděla dopředu nic, jen že se na výstup oblíkl jako by šel na procházku do města (teda boty zn. Diesel bych opravdu tímto způsobem neničila, ale je to bohatý Rus, tak co, že?). První část vedla přes Kufstein, kolem Celeru (tak říkám hoře Zellerberg) a pak k lesu a hned u první odbočky dokopce. Funěli jsme pěkně, vzhůru jsme stoupali opravdu rychle, ale cesta stále vedla nahoru a nemínila nás nechat chvíli odpočinout. Po prvních horovýstupových 20 min. jsme objevili lavečku, takže jsme si mohli chvíli odpočinout, nabrat pár sil a pokračovat dál. První opravdu plánovaná předstávka byla u místa nazvaném Dreibrunnenjoch ve výšce 732 m. n. m. Zde jsme se osvěžili, opět odpočali a pokračovali opět vzhůru. Značka ukazovala směr vlevo na přírodní cestu (ne pohodlně vysypanou kamínky), ale kromě větví zde bylo i hodně bláta a dokonce pak i vody. No nějak jsme to přehopsali a dostali se na opět normální cestu. Ta byla opět stále dokopce, jak jinak... Narazili jsme na další rozcestník u kterého byla možnost výběru cesty. Buď půjdeme rychlejší a strmější cestou (jak jsme i pak viděli, také dosti kamenitou a plnou kořenů) nebo o půl hodiny delší, pozvolnou a hlavně upravenou. V tu stejnou chvíli přišla i další turistka, se kterou jsme cestu prokonzultovali. My vybrali jsme raději pohodlí, protože pohorky nikdo z nás nevlastní a Kiril si přece nemůže zničit své botičky, ne? A tak jsme šli 300 m rovně, zatáčka doleva, 200 m rovně, zatáčka doprava, 350 m rovně a tak pořád dokola. Okolo nikde nikdo, až začaly holky debatovat o tom, jestli tu nežijí medvědi, aby nás tak ještě nějaký přepadl! Když jsme přišli k dalšími rozcestníku, který křížil i rychlejší trasu, potkali jsme turistku, se kterou jsme se předtím bavili a která se vydala delší trasou, no tak nevím jak to je s tou délkou... Druhou část jsme absolvovali opět pohodlnou cestou, třetí část již po rychlejší, protože už nevypadala tak hrozivě. Teda jak pro koho, Lauksve zastavovala asi každých 20 m a nadávala na své plíce - no konečně si uvědomila, že kouření není zdravé :-D Cesta byla docela zdlouhavá, ale nakonec jsme se vytouženého cíle dočkali. Ono to není jen tak vystoupat najednou z našeho městečka o 1066 m. výše.
Najednou každý na své bolístky a naříkání zapomněl a jen se kochal výhledem. Prostě to bylo neuvěřitelné - jako z letadla. Vzadu bílé čepičky nevyšších vrcholů Rakouska, pod námi vinoucí se Inn, roztáhlý Kufstein, no prostě paráda. Kochali jsme se tu přes 2 hodiny a vůbec se nám nechtělo dolů. Taky jsme si tu dali něco dobrého, jako odměnu za výstup - polévka chutnala opravdu fantasticky, nevím jestli to bylo tou nadmořskou výškou nebo naším hladem. Lidí tu taky bylo hodně, všichni se vydali na nedělní výstup vzhůru - staří, mladí, děti i psi.
Bohužel jsme tuto krásu museli nejpozději v 16h opustit, protože bychom jinak přišli domů hodně za tmy. Sestup byl již v pohodě, šli jsme raději pohodlnější delší cestou, aby se někdo náhodou nezranil. Dolů se ale šlo přesně 3 hodiny, takže nechápu, když na ukazatelých stejnou dobu ukazují i nahoru, jak by to měl člověk zvládnout. Do Kufsteinu jsme unavení a s třesoucíma se nohama přišli v 19h. Největší problém bylo vůbec vylézt do patra do pokoje. Ale i to jsme nakonec zmákli, každý si pak na svém Skypu nastavil, jak je mrtvý a dnes už s nikým nemluví a bylo... Zato jsem byla holkama bombardovaná, ať už dám ty fotky na net, že chtějí všem ukázat, kam že jsem je to vytáhla a z čeho jsou tak unaveny. No a pak jsme jen odpočívali a těšili se na pondělní výuku.
Opět doporučuji se podívat na fotky ve větším rozlišení zde
Tak jsme tedy ráno v 10 h. vyrazili, nakonec bez horomila Tomáše, který se asi musel ještě doléčit z minulého výstupu :-), ale s Lauksve i s Kirillem - opět východní blok na výletě :-). Nejstarší jsem byla z vrcholového družstva já, taky jsem věděla kudy jít, takže všichni šli zamnou. Z Lauksve jsem měla velký strach, protože mi bylo jasné, jak po prvních pár metrech vzhůru začne naříkat, Irina chtěla jít, takže musela vydržet a o Kirillovi jsem nevěděla dopředu nic, jen že se na výstup oblíkl jako by šel na procházku do města (teda boty zn. Diesel bych opravdu tímto způsobem neničila, ale je to bohatý Rus, tak co, že?). První část vedla přes Kufstein, kolem Celeru (tak říkám hoře Zellerberg) a pak k lesu a hned u první odbočky dokopce. Funěli jsme pěkně, vzhůru jsme stoupali opravdu rychle, ale cesta stále vedla nahoru a nemínila nás nechat chvíli odpočinout. Po prvních horovýstupových 20 min. jsme objevili lavečku, takže jsme si mohli chvíli odpočinout, nabrat pár sil a pokračovat dál. První opravdu plánovaná předstávka byla u místa nazvaném Dreibrunnenjoch ve výšce 732 m. n. m. Zde jsme se osvěžili, opět odpočali a pokračovali opět vzhůru. Značka ukazovala směr vlevo na přírodní cestu (ne pohodlně vysypanou kamínky), ale kromě větví zde bylo i hodně bláta a dokonce pak i vody. No nějak jsme to přehopsali a dostali se na opět normální cestu. Ta byla opět stále dokopce, jak jinak... Narazili jsme na další rozcestník u kterého byla možnost výběru cesty. Buď půjdeme rychlejší a strmější cestou (jak jsme i pak viděli, také dosti kamenitou a plnou kořenů) nebo o půl hodiny delší, pozvolnou a hlavně upravenou. V tu stejnou chvíli přišla i další turistka, se kterou jsme cestu prokonzultovali. My vybrali jsme raději pohodlí, protože pohorky nikdo z nás nevlastní a Kiril si přece nemůže zničit své botičky, ne? A tak jsme šli 300 m rovně, zatáčka doleva, 200 m rovně, zatáčka doprava, 350 m rovně a tak pořád dokola. Okolo nikde nikdo, až začaly holky debatovat o tom, jestli tu nežijí medvědi, aby nás tak ještě nějaký přepadl! Když jsme přišli k dalšími rozcestníku, který křížil i rychlejší trasu, potkali jsme turistku, se kterou jsme se předtím bavili a která se vydala delší trasou, no tak nevím jak to je s tou délkou... Druhou část jsme absolvovali opět pohodlnou cestou, třetí část již po rychlejší, protože už nevypadala tak hrozivě. Teda jak pro koho, Lauksve zastavovala asi každých 20 m a nadávala na své plíce - no konečně si uvědomila, že kouření není zdravé :-D Cesta byla docela zdlouhavá, ale nakonec jsme se vytouženého cíle dočkali. Ono to není jen tak vystoupat najednou z našeho městečka o 1066 m. výše.
Najednou každý na své bolístky a naříkání zapomněl a jen se kochal výhledem. Prostě to bylo neuvěřitelné - jako z letadla. Vzadu bílé čepičky nevyšších vrcholů Rakouska, pod námi vinoucí se Inn, roztáhlý Kufstein, no prostě paráda. Kochali jsme se tu přes 2 hodiny a vůbec se nám nechtělo dolů. Taky jsme si tu dali něco dobrého, jako odměnu za výstup - polévka chutnala opravdu fantasticky, nevím jestli to bylo tou nadmořskou výškou nebo naším hladem. Lidí tu taky bylo hodně, všichni se vydali na nedělní výstup vzhůru - staří, mladí, děti i psi.
Bohužel jsme tuto krásu museli nejpozději v 16h opustit, protože bychom jinak přišli domů hodně za tmy. Sestup byl již v pohodě, šli jsme raději pohodlnější delší cestou, aby se někdo náhodou nezranil. Dolů se ale šlo přesně 3 hodiny, takže nechápu, když na ukazatelých stejnou dobu ukazují i nahoru, jak by to měl člověk zvládnout. Do Kufsteinu jsme unavení a s třesoucíma se nohama přišli v 19h. Největší problém bylo vůbec vylézt do patra do pokoje. Ale i to jsme nakonec zmákli, každý si pak na svém Skypu nastavil, jak je mrtvý a dnes už s nikým nemluví a bylo... Zato jsem byla holkama bombardovaná, ať už dám ty fotky na net, že chtějí všem ukázat, kam že jsem je to vytáhla a z čeho jsou tak unaveny. No a pak jsme jen odpočívali a těšili se na pondělní výuku.
Opět doporučuji se podívat na fotky ve větším rozlišení zde
Komentáře
Přehled komentářů
taky budu zitra delat pendlink, akorat teda budu pendlovat mezi kusy nabytku. Nasi koupili novej koberec a musime tudiz vystehovat celej obyvak, polozit koberec a zas to vsechno nastehovat. Stesti, ze se mi podarilo prekecat nejaky kamarady na vypomoc....uplatila jsem je mamincinyma rizeckama :-) Taky ti nejaky rizecky poslu, jestli teda nejaky zbydou :-)
pendlink pendlink
(Lindik, 19. 10. 2007 19:50)