Nastává čas loučení
21. 1. 2008
Ano, je to tak. Jen jsme se tu tak nějak sešli, už se zase loučíme a někteří odjíždějí. A tak v pátek proběhla první rozlučková párty - udělali jsme pápá Gabriele, která musela odjet domů do Ekvádoru na operaci kolena. Slavili jsme v místní asijské restauraci Sawadi. A byla legrace, hlavně jak nám skoro všem pálila huba. Ti co jsou zvyklí - Mexičani a Korejci, zblajzli speciality jedna báseň, ale co my Evropani a Kanaďanky...Takže to dopadlo tak, že každou lžíci jídla jsme zalili vodou - ihned jsme hasili. Musím ale ocenit místní vstřícnost, kdy nám byla voda přinášena v litrových džbánech a to prosím zdarma! A paní majitelka - Číňanka byla z naší návštěvy velmi nadšená až zmatená, protože říká:"Vy jste studenti? Aha, tady? No to je hezký že jste přišli. A to jako jste odkud? A to studujete v Německu?" Všechno pro ni bylo prostě velmi zajímavé a neuvěřitelné. Při ukončení hodování a placení jsme dostali (ostatně jako v každé asijské resturaci) Fortune cookies, ale co jsem tam měla nepovím ;-), aby se to splnilo.
Druhý den, tedy v sobotu byla naplánována rozlučková párty č. 2, pořádaná místními studenty pro nás s názvem International Dinner. Takže stejně jak jsme to i prováděli před Vánoci, měli jsme navařit a navzájem si to zase sníst. Já všem ihned nahlásila že nevařím (měla jsem ten den volejbalové odpoledne), ale ať navaří pořádně mně, že přijedu hladová. Večeře se konala od 19:30, já přišla o půl hodinky později a to jsem už opravdu jen seškrabovala zbytky z talířů. Moc lidí se totiž neúčastnilo, tím nebylo moc jídla, takže nuda. Ani slibovaný český alkohol jsem tou nudou neotevřela, snad budeme mít ještě do úplného rozloučení vlastní a lepší večer. Zato jsem se dozvěděla o vzdělávacím systému ve Finsku a taky jsme naplácali plno vlajkových fotek (viz foto galerie).
V neděli jsem byla polomrtvá, toho pohybu bylo asi v posledních dnech nějak moc. Ale nabuzená z hodovních dnů jsem se rozhodla ve specialitách pokračovat. Tak jsem ukuchtila česnečku (Kanaďanka měla zase radost, že to u nás voní) a pak si smotala kuřecí závitek se salámem a k tomu bramborovou kaši (omylem jsem koupila rozvářivé brambory, ale vyrobila se báječně). To byla mňamka, skoro jako od maminky! No a pak....šel opět "Východní blok" na procházku - tedy já, Litevky, Rus a Korejka. Vydali jsme se k zatím neobjevenému Hechtsee. A po cestě jsme objevili kvetoucí kytičky! Neskutečné, v horách a v lednu! Kdo nevěří, ať se podívá na fotky. U Hechtsee, ke kterému se stejně přímo nedalo, je oplocené, jsme zapluli do občerstvovny a dali si kafíčko (Rus černý čaj - Ceylonský :-), jak jinak), dortíček, pohoda.... Tak krásnou neděli jsem tu snad ještě neměla. Ach...no tak já jdu zase pokračovat na svých školních final papers.
Druhý den, tedy v sobotu byla naplánována rozlučková párty č. 2, pořádaná místními studenty pro nás s názvem International Dinner. Takže stejně jak jsme to i prováděli před Vánoci, měli jsme navařit a navzájem si to zase sníst. Já všem ihned nahlásila že nevařím (měla jsem ten den volejbalové odpoledne), ale ať navaří pořádně mně, že přijedu hladová. Večeře se konala od 19:30, já přišla o půl hodinky později a to jsem už opravdu jen seškrabovala zbytky z talířů. Moc lidí se totiž neúčastnilo, tím nebylo moc jídla, takže nuda. Ani slibovaný český alkohol jsem tou nudou neotevřela, snad budeme mít ještě do úplného rozloučení vlastní a lepší večer. Zato jsem se dozvěděla o vzdělávacím systému ve Finsku a taky jsme naplácali plno vlajkových fotek (viz foto galerie).
V neděli jsem byla polomrtvá, toho pohybu bylo asi v posledních dnech nějak moc. Ale nabuzená z hodovních dnů jsem se rozhodla ve specialitách pokračovat. Tak jsem ukuchtila česnečku (Kanaďanka měla zase radost, že to u nás voní) a pak si smotala kuřecí závitek se salámem a k tomu bramborovou kaši (omylem jsem koupila rozvářivé brambory, ale vyrobila se báječně). To byla mňamka, skoro jako od maminky! No a pak....šel opět "Východní blok" na procházku - tedy já, Litevky, Rus a Korejka. Vydali jsme se k zatím neobjevenému Hechtsee. A po cestě jsme objevili kvetoucí kytičky! Neskutečné, v horách a v lednu! Kdo nevěří, ať se podívá na fotky. U Hechtsee, ke kterému se stejně přímo nedalo, je oplocené, jsme zapluli do občerstvovny a dali si kafíčko (Rus černý čaj - Ceylonský :-), jak jinak), dortíček, pohoda.... Tak krásnou neděli jsem tu snad ještě neměla. Ach...no tak já jdu zase pokračovat na svých školních final papers.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář