To jsem se zase jednou dobře najedla...
29. 9. 2007
Dá se říct, že i malinko z vypočítavých důvodů jsem se již z Brna
přihlásila na oslavu desetiletého výročí založení školy FH Kufstein
Tirol. No ale když přišla pozvánka, tak proč se nezúčastnit, že? Kromě
jiného jsem tam nešla sama, ale se svými spolužáky. A tak hodinu před
srazem začaly v našem bytečku přípravy, Angie to musela vzít hodně
poctivě, protože byla pověřena vystoupit před všemi a mít
proslov...však je tu taky jediná, která opravdu umí anglicky, je
Kanaďanka z francouzské části, takže přízvuk tam sice je, ale prostě
umí. Takže až jsme si nafénovaly vlasy, třikrát převlíkly, než jsme
vybrali v čem jít a namalovaly si obličej. Přesně v 18:00 vyrazila naše
skupinka 20 vyvolených se pobavit a hlavně se teda najíst :-) Po cestě
to byla samá srandička, že si to musíme vychutnat, že tak už se dlouho
nenajíme a jestli si něco nevezmeme s sebou, a že tam jako studenti
budeme vypadat hloupě, když stejně všichni ví, proč tam jdeme, atd.
Cesta po Inn promenádě uběhla a my se ocitli u Kufstein Arény - za
normálního provozu to je sportovní hala, dnes přeměněná na sál s
galavečerem. U vstupu si ověřili naši registraci, pak nám vrazili do
ruky skleničku šampaňského, do druhé něco k zakousnutí a už nebylo
úniku. Tak jsme tam postávali, ve svém kolečku, já jako fotograf
přehazovala z jedné ruky do druhé, div že jsem si něco nepodržela i
nohou, skleničku, jednohubku, foťák, ubrousek.
Po jemném pohlazení chuťových buněk jsme se přemístili do hlavního sálu - jinak teda na palubovku sportovní haly :-) Ale nachystané to tu měli fakt jako v grandhotelu v Praze nebo Karlových Varech. Usadili nás u stolu pro hladové studenty a začal program. Tak mohli si odpustit tu hromadu proslovů, kterým jsem u našeho stolu rozuměla stejně jen já, ale asi nás chtěli dlouho napínat, abychom vyhládli :-) Zato všichni bezpečně u stolu poznali, kdy se už jíst může, a tak jsme se pustili do předkrmu. Já se do jídla jako první neženu, takže jsem se moc bavila křivícími se obličeji nad čímsi barevným, prostě předkrm surprise. Když jsme chtěli vědět, z čeho to je, ani číšnice nevěděla. Takže jsem tento "výborný" pokrm hojně zapíjela vínem a namáčela ve fíkové marmeládě - kombinace jako blázen... Poté přišla polévka, tu nechtěl nikdo jako první ochutnat, ale nakonec byla nejlepším chodem z celého večera. Prostě pokud si chcete pochutnat na opravdu dobré dýňové polévce, dejte si ji v Rakousku, tady ji fakt umí (já ji v Rakousku jedla několikrát a nikdy nezklamali). Před hlavním chodem bylo zařazeno opět několik proslovů, aby žaludek stačil tak velké množství rovnoměrně rozložit a poté to přišlo. Chuťově zajímavý, pro některé přesolený - tato stížnost teda nebyla přijata, prý je kuchař zamilovaný, ale tak sníst se to dalo. Mezi tím, když jsme jedli hrála příjemná hudba v podání houslistek - řeknu vám, hrát někomu a dívat se jak se cpe, na to bych asi neměla :-)
No a abych to zkrátila, pak jsme si ještě šli naložit, opravdu jsme toho neměli dost, štrůdlíky a borůvkové placičky, které zde pojmenovali knedlíky a pomalinku se odkutáleli pryč, původně se záměrem pokračovat v některém místním baru. Bohužel jich tu moc není, a tak do toho nejlepšího kam jsme zamířili přišel před námi celý náctiletý Kufstein, takže jsme raději couvli, jinak bychom se tam mačkali jako sardinky. A jak jsme tak hledali něco jiného, ocitli jsme se u naší rezidence a šli nakonec společensky unaveni spát.
A ještě nakonec, opravdu jsme se tak nafutrovali, že jsem toho dnes moc nepojedla, zato to vychodila na dvou procházkách po okolí..., ale o tom zase příště.
A ještě pro zasmání...přišel k nám náš koordinátor pro mezinárodní studium a říká: "To jste dobře přijeli, co? Zrovna škola slaví výročí". Tak nevím, jestli je tak vtipný nebo nepřející nebo co...
Po jemném pohlazení chuťových buněk jsme se přemístili do hlavního sálu - jinak teda na palubovku sportovní haly :-) Ale nachystané to tu měli fakt jako v grandhotelu v Praze nebo Karlových Varech. Usadili nás u stolu pro hladové studenty a začal program. Tak mohli si odpustit tu hromadu proslovů, kterým jsem u našeho stolu rozuměla stejně jen já, ale asi nás chtěli dlouho napínat, abychom vyhládli :-) Zato všichni bezpečně u stolu poznali, kdy se už jíst může, a tak jsme se pustili do předkrmu. Já se do jídla jako první neženu, takže jsem se moc bavila křivícími se obličeji nad čímsi barevným, prostě předkrm surprise. Když jsme chtěli vědět, z čeho to je, ani číšnice nevěděla. Takže jsem tento "výborný" pokrm hojně zapíjela vínem a namáčela ve fíkové marmeládě - kombinace jako blázen... Poté přišla polévka, tu nechtěl nikdo jako první ochutnat, ale nakonec byla nejlepším chodem z celého večera. Prostě pokud si chcete pochutnat na opravdu dobré dýňové polévce, dejte si ji v Rakousku, tady ji fakt umí (já ji v Rakousku jedla několikrát a nikdy nezklamali). Před hlavním chodem bylo zařazeno opět několik proslovů, aby žaludek stačil tak velké množství rovnoměrně rozložit a poté to přišlo. Chuťově zajímavý, pro některé přesolený - tato stížnost teda nebyla přijata, prý je kuchař zamilovaný, ale tak sníst se to dalo. Mezi tím, když jsme jedli hrála příjemná hudba v podání houslistek - řeknu vám, hrát někomu a dívat se jak se cpe, na to bych asi neměla :-)
No a abych to zkrátila, pak jsme si ještě šli naložit, opravdu jsme toho neměli dost, štrůdlíky a borůvkové placičky, které zde pojmenovali knedlíky a pomalinku se odkutáleli pryč, původně se záměrem pokračovat v některém místním baru. Bohužel jich tu moc není, a tak do toho nejlepšího kam jsme zamířili přišel před námi celý náctiletý Kufstein, takže jsme raději couvli, jinak bychom se tam mačkali jako sardinky. A jak jsme tak hledali něco jiného, ocitli jsme se u naší rezidence a šli nakonec společensky unaveni spát.
A ještě nakonec, opravdu jsme se tak nafutrovali, že jsem toho dnes moc nepojedla, zato to vychodila na dvou procházkách po okolí..., ale o tom zase příště.
A ještě pro zasmání...přišel k nám náš koordinátor pro mezinárodní studium a říká: "To jste dobře přijeli, co? Zrovna škola slaví výročí". Tak nevím, jestli je tak vtipný nebo nepřející nebo co...
Komentáře
Přehled komentářů
no vypadalo to tuze hezky, jako v petihvezdickovem hotelu. A co se tech houslistek tyce - ja si myslim, ze je hřala financni odmena, kterou za sve koncertovani dostaly, ale koukala jsem, ze tam nebyly jen houslistky, ale snad i nejaci jini muzikanti, no musel to byt super zazitek
hami jako od mamy
(Linda, 1. 10. 2007 17:22)